Beauty

New in 0.1 | Kosmetika

čtvrtek, května 30, 2019

Ahoj! :)

Konečně se na nás zase usmálo sluníčko a já mám mnohem víc energie než kdy jindy. Co je lepšího, než se probudit do scenérie stínů, které kreslí sluneční paprsky? I lidi okolo jsou usměvavější. A celý svět je hned hezčí. Když neprší, občas cestou z práce zavítám do obchodů. Bohužel pro mě a mou peněženku chodím z práce přímo přes centrum města. A tento měsíc moje peněženka zaplakala :) Co vše jsem si domů donesla? Čtěte dál <3

Beauty

Když voníš, pomáháš...

pátek, května 24, 2019

Ahoj všichni! :)

Co si představíte pod větou: ,,Když voníš, pomáháš?'' Každý si v tom může najít svoje. Vysvětlení je ale pouze jedno :) Dneska totiž přicházím s článkem o parfémech francouzské značky Mavue Paris. Tato značka přišla do České republiky poměrně nedávno, ale přesto už na českém trhu zanechala znatelnou stopu. Proč? Čím zaujala mě? A jak můžete koupí jejich výrobků pomoct? Čtěte dál :)


Path to better me

Takhle už nemůžu dál..

neděle, května 19, 2019



Krásnou neděli všem :)

Doufám, že Vás titulek tohoto článku nevyděsil. Zní, jako bych chtěla všechno vzdát. A částečně to tak i je. Poslední rok a půl byl snad nejsmolnější vůbec. Všechno to začalo maturitou, kterou jsem na první pokus nezvládla. S tím byl spojený další neúspěch - nedostala jsem se na vysokou školu. V tu chvíli se mi zhroutil život. Jenže člověk musí jít dál. Začala jsem si hledat práci. Ale žádnou pořádnou jsem najít nemohla. Nakonec mi mamka dala informaci o jednom pracovním místě. Vzhledem k tomu, co mě vždycky bavilo, mi to přišlo jako fajn šance. Výběrové řízení jsem vyhrála. A po dlouhé době jsem měla pocit, že se mi něco povedlo. Jenže to jsem ještě nevěděla, do čeho jsem šla. Práce ani zdaleka nebyla taková, jakou jsme si jí představovaly. Ačkoliv se jednalo o práci v kanceláři, první měsíce jsem vstávala ve čtyři a do práce jezdila na pátou ráno, abych stihla všechny povinnosti. Kolikrát jsem se odsud dostala až kolem šesté večer. Unavená, znechucená, bez energie. Než jsem dojela domů, padla další hodina. A tak to šlo dál. A dál. Neměla jsem žádný osobní život. Začalo se mi znovu kazit zdraví. Mé nadšení z vyhraného výběrového řízení bylo rychle pryč. Spolu s nadšením jsem ale ztrácela i další věci. Sebevědomí. Pro nikoho jsem nebyla dost dobrá. Sílu. Psychickou pohodu. To proto, že jsem si nemohla najít ani chvilku na koníčky. Přestala jsem mít chuť se o sebe starat. Kruhy pod očima podle mě byly vidět až z vesmíru, lak na nehtech jsem měla snad od předešlých Vánoc, bylo mi úplně jedno, co mám na sobě, jestli mám makeup v pořádku. Manželství žiletky a nohou bylo v tu dobu rozvedeno. Během dne jsem jedla jenom čínu, bagety se smaženým sýrem, bonbóny a čokoládu. Hodně čokolády. A samozřejmě hektolitry kafe. Pro vysvětlení.. Jsem člověk, který nemá rád stereotyp. Nerad stojí na jednom místě. K životu potřebuji akci. Občas i trošku adrenalinu. Ale hlavně, potřebuju volnost k tomu dělat věci, co mě baví. Mít čas jít aspoň na hodinovou procházku, když svítí sluníčko/ je úplněk. A nic z toho jsem neměla. Byla jsem emocionálně tak vyčerpaná, že jsem před spaním vždycky brečela. Nechtěla jsem. Šlo to samo. A potom přišel v práci zlomový okamžik, kdy jsem se rozhodla, že už tam prostě nezůstanu ani chvilku. Protože je mi sakra 20 let. A nudit se můžu až zestránu, protože pak už budu mít všechny ty zážitky za sebou. Teď ne. A tak jsem se rozhodla svůj život od základů změnit. Tímhle článkem odstartovala cesta za lepším já, kterou Vám budu pravidelně mapovat. Kousek po kousku :) Rozhodla jsem se sepsat několik bodů, které bych v co nejkratším čase chtěla změnit. Většina z nich jsou úplné maličkosti, ale i z těch se skládá život :) Tady jsou:

Fashion

Haul 0.1. | Hra se světlem

středa, května 15, 2019

Ahoj! :)

Právě sedím v obýváku na gauči, v chlupatém županu, přikrytá dekou a přemýšlím, kam zmizelo to slunečné počasí minulých dnů, které dokázalo jediným nádechem člověka nabít obrovskou dávkou energie. Se slunečným počasím přišla i moje chuť obnovit alespoň část svého šatníku. Přišpělo k tomu i otevření pobočky značky Sinsay v Teplickém obchodním centru. Objevila jsem něco, nebo odjížděla zklamaná? Čtěte dál :)


Thoughts

Když nezačnu dělat rozhodnutí teď, tak kdy? 🖤

pondělí, května 13, 2019

Je pondělí. Nejmíň oblíbený den v týdnu. Ještě ke všemu třináctého. Zbývá devět minut do půl deváté a já ležím v posteli a píšu tenle článek. Slunce pomalu zapadá a vytváří ty dechberoucí barevné scenérie, které se odráží i na bílých stěnách mého pokoje. Přěmýšlím o tom, jaký byl dnešní den. Co všechno se v něm událo. Jestli jsem toho náhodou nemohla stihnout ještě trošku víc. Ale taky jsem toho mohla stihnout míň. Taky přemýšlím, jestli jsem spokojená. Nestěžuju si na to, co mám nebo nemám. Vím, že je na světě spousta lidí, kteří by dali všechno za to, co mám já. Ale vím, co mi chybí určitě. Naplněná duše. Vnitřní klid. Spokojenost. A všímají si toho i lidi v okolí. Ne všichni. Ale s těmi, co to poznali cítím takové zvlášní spojení. Jsou to lidi, kteří mě posouvají dál. Nespočetněkrát jsem zůstala ležet v posteli místo toho abych dělala věci, které mě baví. Místo toho, abych udělala rozhodnutí, které by mi třeba mohlo obrátit život k lepšímu. To všechno kvůli nejistotě...Jenže...Letos oslavím 21. narozeniny. A tak si pokládám otázku..

,,Když nezačnu dělat rozhodnutí teď, tak kdy?''

 Psaní mě vždycky bavilo. Už jednou jsem blog měla. Celkem úspěšný. Ale přišlo období, kdy jsem potřebovala najít sama sebe a myslela jsem si, že psaní blogu pro mě není. V tu dobu jsem ale příliš dávala na názory lidí. Dneska vím, že oni můj život nežijí. To já. A psaní mě svým způsobem naplňuje. Jen jsem si potřebovala uvědomit, co bych Vám prostřednictvím svojí klávesnice chtěla předat. Musela jsem se naučit akceptovat sama sebe. To, kým doopravdy jsem. Když mě potkáte, pravděpodobně na Vás budu působit ''divně''. A já hrdě oznamuji, že jsem. Ne každému se budu líbit. Ale třeba se najde někdo, koho moje ''divnost'' upoutá. Pravděpodobně si asi říkáte, jak někdo takový vypadá, a proč o sobě tvrdí, že je divný. Pokusím se Vám přiblížit sebe v několika faktech a klidně se nebojte napsat mi, jak jste si mě podle popisu ''poskládali'' :) 

Z celého mého já mám nejradši svoje oči v barvách oříšků, které na první pohled matou. Jsou z většiny zelené, ale když se do nich nepodíváte pořádně, budou se kamuflovat do hnědých. Moje velikost se nedá přehlédnout. Pokud zrovna nestojím v davu. Kdybych žila ve stejné době s Popelkou, dost možná by si princ odvezl mě. Moje tělo je plátno, které mapuje cestu mého života. Když jsem někde sama, mám dvě nálady. Celou dobu trávím se sluchátky v uších nebo naopak požaduji absolutní ticho. Nejradši spím přes den, protože noc je pro mě nejmagičtější období dne. Vlci jsou pro mě vznešená zvířata. Ráda působím ryze žensky, ale málokdy mě potkáte v šatech nebo sukni. Kafe mi chutná nejvíc večer. Přála bych si změnit svět. Svět alespoň jednoho člověka. A změnit ho tak, aby mi jednou do očí řekl, že i když to všechno bylo těžké, díky mně to nevzdal. Kdyby Vám někdo zavázal oči a zeptal se Vás, který ze tří lidí jsem já, poznáte mě podle nejstudenějších rukou...

:) Tím bych pro dnešek skončila.. Jestli ve Vás výše napsaný popis něco vzbudil, napište to do komentářů. Těším se na Vás! :) Určitě blog sledujte i na jeho Instagramu, ikonku najdete v pravém menu, nebo v pravé horní liště blogu. Přeji Vám krásný zbytek večera a dobrou noc!

Vaše Paulina.. The moon child 🖤