Krásnou neděli všem :)

Doufám, že Vás titulek tohoto článku nevyděsil. Zní, jako bych chtěla všechno vzdát. A částečně to tak i je. Poslední rok a půl byl snad nejsmolnější vůbec. Všechno to začalo maturitou, kterou jsem na první pokus nezvládla. S tím byl spojený další neúspěch - nedostala jsem se na vysokou školu. V tu chvíli se mi zhroutil život. Jenže člověk musí jít dál. Začala jsem si hledat práci. Ale žádnou pořádnou jsem najít nemohla. Nakonec mi mamka dala informaci o jednom pracovním místě. Vzhledem k tomu, co mě vždycky bavilo, mi to přišlo jako fajn šance. Výběrové řízení jsem vyhrála. A po dlouhé době jsem měla pocit, že se mi něco povedlo. Jenže to jsem ještě nevěděla, do čeho jsem šla. Práce ani zdaleka nebyla taková, jakou jsme si jí představovaly. Ačkoliv se jednalo o práci v kanceláři, první měsíce jsem vstávala ve čtyři a do práce jezdila na pátou ráno, abych stihla všechny povinnosti. Kolikrát jsem se odsud dostala až kolem šesté večer. Unavená, znechucená, bez energie. Než jsem dojela domů, padla další hodina. A tak to šlo dál. A dál. Neměla jsem žádný osobní život. Začalo se mi znovu kazit zdraví. Mé nadšení z vyhraného výběrového řízení bylo rychle pryč. Spolu s nadšením jsem ale ztrácela i další věci. Sebevědomí. Pro nikoho jsem nebyla dost dobrá. Sílu. Psychickou pohodu. To proto, že jsem si nemohla najít ani chvilku na koníčky. Přestala jsem mít chuť se o sebe starat. Kruhy pod očima podle mě byly vidět až z vesmíru, lak na nehtech jsem měla snad od předešlých Vánoc, bylo mi úplně jedno, co mám na sobě, jestli mám makeup v pořádku. Manželství žiletky a nohou bylo v tu dobu rozvedeno. Během dne jsem jedla jenom čínu, bagety se smaženým sýrem, bonbóny a čokoládu. Hodně čokolády. A samozřejmě hektolitry kafe. Pro vysvětlení.. Jsem člověk, který nemá rád stereotyp. Nerad stojí na jednom místě. K životu potřebuji akci. Občas i trošku adrenalinu. Ale hlavně, potřebuju volnost k tomu dělat věci, co mě baví. Mít čas jít aspoň na hodinovou procházku, když svítí sluníčko/ je úplněk. A nic z toho jsem neměla. Byla jsem emocionálně tak vyčerpaná, že jsem před spaním vždycky brečela. Nechtěla jsem. Šlo to samo. A potom přišel v práci zlomový okamžik, kdy jsem se rozhodla, že už tam prostě nezůstanu ani chvilku. Protože je mi sakra 20 let. A nudit se můžu až zestránu, protože pak už budu mít všechny ty zážitky za sebou. Teď ne. A tak jsem se rozhodla svůj život od základů změnit. Tímhle článkem odstartovala cesta za lepším já, kterou Vám budu pravidelně mapovat. Kousek po kousku :) Rozhodla jsem se sepsat několik bodů, které bych v co nejkratším čase chtěla změnit. Většina z nich jsou úplné maličkosti, ale i z těch se skládá život :) Tady jsou:


1) Pít víc vody/ zeleného čaje
To zároveň znamená i omezit kafe a úplně eliminovat v období největšího stresu mnou s oblibou užívané energetické nápoje.

2) Každý den si najít alespoň jednu tzv. ''Self care power-hour'' 
Strávit jí ve vaně s oblíbenou hudbou. Upravit si nehty. Vyčistit pleť.

3) Trávit víc času na čerstvém vzduchu
Od malička jsem na to byla zvyklá  a pak mi ta možnost byla ''ukradnuta''. Nic mě nenabije víc, než posezení v klidné zahradě, procházka lesem nebo jízda na koni.

4) Omezit telefon
Co si budeme povídat, mobily jsou zlo, které ovlivňuje každého z nás. Ruku na srdce, kolik z Vás bere mobil do ruky hned po tom, co vstane? Co děláte před spaním? Nebo při tak vzácném času s rodinou?

5) Jíst lépe
Pravidelně. Snídat. Ne jíst jednou denně a u toho sežrat dvě tuny sladkostí, brambůrek a smaženého jídla. Tak jasně, je jednodušší skočit si do fast foodu, kde je jídlo za 5 minut hotový než si ho sama uvařit a vědět, co v něm doopravdy je. Ale proč nemít radost z toho, že jsem zvládla uvařit super a ještě ke všemu zdravý jídlo doma? :)

6) Snažit se nemyslet negativně a hledat na všem pozitivní věci
Nemám ráda sluníčkáře, protože život úplně sluníčkovej prostě není. Ale když člověk bude myslet jenom negativně, nic dobrýho tím taky nezíská. Po světě chodí spousta hodných lidí s krásnou duší, kteří by mohli být právě těmi, kteří s námi budou spřízěni. Ti, co s náma budou dělat ty kraviny, na který budeme vzpomínat ve stáří. Tak je přece nebudeme odrazovat zamračenou tváří a negativistickými poznámkami :)

7) Pomalu a postupně si trošku změnit pokoj
Svůj pokoj miluju. Je přesně takovej, aby vystihoval mě. Minimalistickej. Malinkej. Praktickej. Ale taky už trošku okoukanej. Ty změny nemusí stát tisíce a nemusí být hned. Co takhle začít kyticí tulipánů? :)

8) ''Explore''
Čím dál tím víc pozoruji, kolik úžasných míst na světě je. A kolikrát ani nemusíme jezdit příliš daleko, abychom je viděli. Stačí jen koukat. Zkoumat. Objevovat.

9) Získat zpátky své seběvědomí
Za poslední měsíce se mi mohlo líbit x mužů, mohla jsem poznat spoustu nových lidí. Ale příliš nízké sebevědomí mi to zakazovalo. Nejsi pro ně dost. Nic neznamenáš. Nesaháš jim ani po kotníky. Podívej se do zrcadla a uvidíš, že to nestojí za to. Budou tě mít za blbku. Když se namaluješ hodně, vypadáš hrozně. Když se nenamaluješ, vypadáš ještě hůř. Sukni si neber, máš tlustý nohy. Ty kruhy pod očima už zakryje jen plastická operace. Nebo papírová taška přes hlavu. Jo. Přesně takhle jsem to měla. A mám ještě pořád. Ale už pomalu zjišťuji, že nic z toho není potřeba.

10) Hýbat se. Aspoň občas.
Každý den bych chtěla jít aspoň z práce pěšky. Ale to mi nepřijde dost. Proto bych si aspoň občas chtěla zapnout youtube a fitness videa nebo si jít zahrát můj oblíbený badminton.

11) Přestat se porovnávat s ''Instastars''
V doporučených mi denně vyjede tolik fitness holek, modelek, ale i úplně obyčejných slečen, který vypadají úplně jinak než já. Zdravě, spokojeně. Není na nich jediná vada. Známka akné. Jizva. Nedej bože strií, kterých já mám požehnaně. Sebevědomí je instantně na bodu mrazu. S tím je potřeba skoncovat.

12) Denně přečíst aspoň 10 stran knihy
Jeden z koníčků, které mě dřív taky hrozně bavily. V knihách jsem trávila hodiny. Naposledy jsem ale četla knížku k maturitě a to ještě z donucení.

13) Upravit si režim spánku
Určitě mi dáte za pravdu, že není ani trochu zdravý jít spát ve dvě a vstávat v půl pátý. Nebo spát přes den a v noci dohánět resty. Za posledních pět let jsem v týdnu nenaspala víc, než 4 hodiny denně. A takhle to dál nepůjde.

14) Pomáhat
Nic mě nenaplňuje víc, než pocit, že jsem pomohla někomu, kdo to opravdu potřebuje. S tím jsem začala už včera. Probíhala potravinová sbírka. Člověk nikdy neví, co se mu stane. Tak proč nepomoct někomu, kdo si sám pomoct nemůže? A plánuju jeden obrovskej projekt, na kterej se hrozně těším a doufám, že všechno klapne.. Malá nápověda - růžové stužky :)

15) Najít si novou práci
Poslední a pro mě v tuhle chvíli asi nejpodstatnější bod. V práci jsem dala výpověď a hledám nové zaměstnání.